2011 ECh C/L Czestochowa - processing day

Včera jsem šťastně dojel z Hradce Králové do Czestochowe, dějiště mistrovství Evropy upoutaných modelů. Krom toho, že jsem se ubytoval a začal navazovat mezinárodní vztahy, se vlastně nic nestalo a tak sobotu odbývám touto úvodní poznámkou.

Jak jsem se sem vlastně dostal a co tady budu dělat? Pokud čtenář očekává, že budu bojovat o nějaké tituly, tak to se plete. Tady se odehraje můj křest rozhodčího upoutaných akrobatů na skutečně mistrovské úrovni. Doposud jsem měl tu čest udělovat známky maximálně na soutěžích zařazených do seriálu Světového poháru.

Takže dnešek byl můj první pracovní den. Ráno v 7:45 jsem naložil do auta do včera pro mě dva neznámé pasažéry - Serge z Francie a Franze z Rakouska a vyrazili jsme z hotelu na stadion, kde od osmé probíhala přejímka modelů. Ta byla časově rozdělena do 45-ti minutových oken vždy po třech státech. Český tým se dostal do druhého okna a slovenský pro změnu do předposledního (podle FAI abecedy).

Kluci byli připraveni dobře, takže to celkem šlo od ruky.

Šéf týmu to měl plně pod kontrolou. Tedy abych mu zase tak nefandil, ...

... nejvíc pod kontrolou to měla samozřejmě "Jury", takže Jura byl až druhý. Ještě že v tu dobu byla "Jury" zastoupena českými barvami.

A jelikož den začal sluníčkem, a v tuhle dopolední hodinu ještě nějaké bylo, tak mě kluci využili k pořízení skupinové fotky.

Občas jsem si dovolil nakouknout na přejímku i do sousedních řad, ...

... kde Marián bravurně zvládal nápor rychlostkářů.

O něco více se zapotili díky laboratorní technice při přejímce týmových modelů. Vyplachovali skutečně každý model a měřili pipetou obsah jeho nádrže včetně palivové soustavy, aby náhodou někdo s sebou nevozil kapku paliva navíc. Pro nezasvěcené, nádrž s palivovou soustavou nesmí mít víc jak 7 kubických centimetrů, a na tohle malé množství musí model zvládnout uletět 34 kol (3.400m) kalupem okolo 200km/h, jinak by se díky nutnému dalšímu pitstopu fakticky vyřadil z dalších bojů.

Největší honičku ale měli kombatáři. Soutěžící jim k přejímce nosili plná zavazadla svého sportovního náčiní. Ale ostřílená skupina, v níž je již pravidelně i Palo si s tím hravě poradila.
A nepočítám-li Katju, která jko pravidelně reprezentuje Německo v rychlostkách, ...

... tak jsou kombati jedinou kategorií, kde se vyskytují mezi soutěžícími i ženy a občas i dívky.

A aby tato soutěž měla nějaké své specifikum, kterým bude asi organizování zmatků, kdy toto zahájila dvojím stěhováním části soutěže na letiště Rudniki (nejdřív tam měly létat kombaty, ale ve čtvrtek večer se rozhodnulo a v pátek realizovalo stěhování kruhů pro akrobaty do této od stadionu odloučené destinace), tak se podobně dnes připravovalo slavnostní zahájení. Nejprve mělo být na stadionu. Pak asi hodinu před zahájením začalo pršet, tak se narychlo vyklízel stan, kde se dělala přejímka modelů, že se to uspořádá v něm.

Ale jelikož po půl hodině pršet přestalo, tak se nakonec zahájení konalo na stadionu. Takhle to totiž bylo i s muzikou a mažoretkama (spíš roztleskávačkama, protože místo těch hůlek měly tkové ty chlupy v rukou).

Jenže se začátkem ceremoniálu začal kvalitní vydatný déšť, který donutil organizátory ceremoniál zkrátit, což někteří vyhodnotili jako pozitivní. Negativní však je, že déšť si to od té doby nerozmyslel a podle předpovědí v tom hodlá ještě nějakou tu dobu pokračovat.

A aby bylo folkloru učiněno za dost, tak jsme (my rozhodčí) původně měli být odváženi na letiště Rudniki a zpět mikrobusem, ale nakonec to dopadlo tak, že Stefan a já, když máme auta, budeme dělat taxikáře každý své skupině. Takže od zítřka se mnou budou nejen bodovat, ale i jako pasažéři jezdit Serge z Francie a Joan z Austrálie (která je neuvěřitelně "ukecaná").

ps: Pokud to náhodou bude číst "jyrry", tak kufr auta už mám prázdný. Ale jestli ten obsah dokáže Igor nějak transformovat na stejnou hodnotu s menším objemem nedokážu odhadnout.