2011 ECh C/L Czestochowa - 3. contest day

Tak mám za sebou třetí soutěžní den. Kvalifikační lety jsou hotovy. Za tři dny se mi před očima promítla stošestkrát sestava F2B o šestnácti bodovaných obratech. Celkem jsem tedy zatím udělil 1.696 známek, tedy včetně nul za vynechané obraty, u nichž nebylo co hodnotit. Ale těch zase tolik nebylo. Odhaduji, že jich mohlo být tak 30.

Po dnešku je tedy jasné, kdo si zaletí ještě 3 finálové lety. Pokud vím, tak z našich se do finále dostal jen Jura. Kamarádi ze Slovenska mají hned dvě želízka v ohni a to Šaňa a pana profesora Igora. Naši kluci se snažili ak to jen šlo, ale prostě se to nepovedlo. Na našem kruhu B dnes prostě neměl nikdo šanci složit reparát.

Ráno jsme přijeli na letiště zahalené hustou mlhou až na zem. Prvních 9 startů se letělo proti "bílé zdi", ve které se ztrácely i ony bílé orientační tabulky. I my, rozhodčí jsme měly velké problémy se čehokoliv chytat, aby bylo možné alespoň nějak ohodnotit, zda průsečík je tam, kde má být a zda se neposouvá, případně zda je druhý obrat letěn po stejné letové dráze. Soutěžícím to dělalo ještě větší potíže v tom, že neexistoval horizont. Ve střemhlavém letu se prostě proti modelu najednou a bez varování objevila zem. Téměř všichni z první devítky se alespoň jednou dostali hrubě pod vodorovnou letovou hladinu a pár z nich po letu možná potřebovalo vyměnit spodní prádlo. Naštěstí to nedonesl žádný z modelů. Však on bude Michal určitě vyprávět, jak se létá IFR bez přístrojů.

Při dopolední přestávce se rozpršelo. Sice to pomohlo rozpustit mlhu, ale pro změnu se rozfoukal nám už známý zrádný vítr. Sice se tolik netočil, že by změnil směr o víc jak 90°, jako minulé dny, zato si vybral směr, kdy mu stačilo se otočit o 15° a podmínky se rázem změnili k nerozeznání. Frekvenci změnu směru si nasadil asi na 3 minuty, takže se nenašel jediný šťastlivec, kterého by si nevychutnal.

V jednom jediném směru, přibližně z východu (asi ve směru pohledu na tomto obrázku), to byl klasický vítr s běžnými nárazy, ve kterém se dá zalétat celkem ucházející sestava. Ten však nikdy dlouho nevydržel.

Jakmile se otočil směrem od severu, tak foukal přes takový nevýrazný zalesněný kopeček, kdy vlastní tvar kopce způsobil rozdělení větru do dvou proudů. Horní byl stále silný nárazový vítr a dolní díky hraně lesa se měnil na turbulentní spodní vrstvu o výšce mezi deseti až patnácti metrů.

Turbulentní vrstva si pohrávala s obraty, které se létají dole a ta horní se postarala o obraty nad hlavou, přičemž, každý z těchto proudů měl většinou i rozdílný směr, kterým na kruh doputoval. Takže například v klasickém souvratu model do 45° stoupal nádherně rovně vzhůru a pak ho to buď odhodilo úplně mimo osy, když soutěžící nezareagoval, nebo dál pokračoval přibližně ve správném směru, ale s nutnou korekcí. Ale většin nárazů byla tak ostrá, že provést příslušnou korekci relativně včas myslím nikdo nestihl. Vždy si to s sebou vzalo nějakou tu odchylku od definované dráhy letu, i když to byl "pan pilot". I úřadující mistr světa a Evropy si vyzkoušel gymnastické cvičení, kdy musel honit model při osmě nad hlavou z zády v úhlu téměř 30° od země. Já bych se z té jeho pozice už určitě nenarovnal. Nejhůř si to ale asi vychutnalo Zbyňka. Ten měl místo větru vzduch v mixéru po celý let a ani při přistání mu to nedalo pokoj. Shodilo u to model z metru a půl dolů během čtvrt kola, i když měl rychlost, že by normálně naklouzal víc jak jedno kolo. Tahal za lanka, natahoval model, ale ten i s úhlem náběhu přes 15° šel postupně k zemi, jako by mu někdo najednou naložil na hřbet bednu s nářadím.

Jinak celý den bylo zataženo. Slunce vyšlo až po skončení soutěžních letů, když jsme odjížděli na večeři.

A abych tady nepsal jen pro čisté příznivce upoutaného leteckého modelářství, tak jsem pořídil i dvě dokumentační fotografie.

Na první jsou zachyceny hangáry letiště Rudniki, na kterém se koná soutěž upoutaných akrobatů. Toto letiště provozuje Aeroklub Częstochowski, který je zároveň pořadatelem tohoto mistrovství Evropy, a jehož nedílnou součástí jsou i modeláři, jak je ve světě běžným zvykem.

Druhý obrázek pak zachycuje aeroklubové zázemí včetně tradiční letecké restaurace, která nám poskytuje útočiště během polední pauzy a to včetně chutných a vydatných obědů. Soutěžícím je restaurace otevřena celý den, ale my, rozhodčí, se tam nemáme možnost jindy dostat. Dopolední a odpolední přestávka vychází tak na 15 minut a to je lepší rychlá káva nebo čaj v rozhodcovském stanu.

Co nás ještě čeká? Zítra první dvě kola finálových letů. Kalibrační let bude tentokrát až v 8:45, abychom se na to stihli lépe vyspat, nasnídat a po ránu i rozkoukat. Vlastní první finálové kolo pak startuje o čtvrt hodiny déle. Odpoledne po obědě bude následovat druhé finálové kolo. Třetí finálové kolo se poletí v pátek dopoledne ve stejném čase jako první zítra. Prý to máme jako dárek od pořadatelů, protože takto stihneme finálové lety F2C i F2D. Zatím jsme totiž neměli šanci vidět cokoliv z dalších třech soutěžních kategorií. A jelikož finále letí prvních patnáct z kvalifikace a první tři junioři, tak každé finálové kolo představuje dalších 17 soutěžních letů, které je třeba obodovat. Ne, nespletl jsem se. Je to skutečně 17, protože "zatím první" z juniorů se dostal zároveň do první patnáctky celkového pořadí, takže jemu se jeden let bude započítávat do dvou finále najednou.