Tak dnes to konečně začalo. A opět se projevil zdejší folklor nečekaných drobných zmatků. Cesta z hotelu na letiště Rudniki trvá asi 15 minut. Soutěž měla začít kalibrovacím letem pro rozhodčí v 8:00. A snídaně měla být tedy už v 7:00. Místo ní jsme našli zavřené dveře od jídelny a recepční, která pouze konstatovala, že kuchařka přišla pozdě a nemá ještě snídani připravenou. Takže jsme čekali jak to dopadne. Otevřela skoro o čtvrt hodiny později a teprve poté šla dělat míchaná vajíčka. Kalibrační let se tedy o něco posunul, ale vlastní soutěžní lety to téměř nepostihlo.
Jen počasí nám hned po ránu dávalo vědět, kdo bude dnes na letišti pánem, tedy kdo bude rozdávat karty závodníkům. K tomu se pak přidal onen "plastic surface", který byl položen na letištní trávník jako povrch soutěžních kruhů. Ten také párkrát během dne ukázal své zuby.
Během dopoledne se objevil déšť, který to ještě potvrdil spolu s celkem svižným větrem. Byť letiště vypadá jako ideální plocha pro upoutané modely, protože jde celkem o otevřenou plochu, vyskytoval se ve výšce asi 15m nad zemí střih větru v úhlu dobrých 30°, který model uprostřed obratu dokázal posunout i o víc jak metr stranou.
Na první přestávku jsme se všichni strašně těšili, protože nám pořadatel slíbil horké kafe. Ale i to mělo, tady snad tradičně, zpoždění. Horkou vodu totiž musejí do stanu pro pořadatele nosit v termoskách z asi 200m vzdálené letištní restaurace. No a na vodu jsme čekali opět asi čtvrt hodiny. Myslím ale, že všichni jsme tentokrát za to zpoždění byli vděčni, neboť ve stanu bylo mnohem lépe než venku.
Polední pauza rozhodla o mnohém. Dopolední lety svých skupin jsme ukončili shodně na obou kruzích asi okolo poledne. Odpolední lety dalších skupin měli začít až za hodinu a půl. Organizátor nám nachystal oběd v letištní restauraci, takže jsme se tam vydali něco pojíst. A skutečně, téměř za okamžik jsme měli všichni na stole horkou polévku něco na způsob italské minestone. Tím něco fungujícího ale opět přestalo fungovat. Na druhý chod jsme čekali více jak hodinu. Prý byl problém v bramborách. Jaký se nám však nepodařilo zjistit.
Odpolední lety tedy začaly skoro s půlhodinovým zpožděním. Během nuceně prodlouženého oběda se ale počasí umoudřilo a nejprve vypnulo vodu a postupně ubíralo i na otáčkách ventilátoru, který generoval turbulence tak, že Igor měl téměř ideální počasí. Solidní viditelnost, téměř bezvětří, a slunce schované za mrakem. A aby si to skutečně užil, tak si vlastní činností vylepšil skóre hned na začátku nulou za start, kdy zapomněl zvednout ruku či alespoň jakkoliv jinak ohlásit začátek měřeného letového času. Inu i tak se k tomu dá "mistrovsky" přistoupit, tedy být solidární s těmi, co takové podmínky neměli.
Žádné komentáře:
Okomentovat