2011 ECh C/L Czestochowa - last contest day

Dnes se rozdávaly karty naposledy. Dnes měl každý z finalistů poslední šanci zabodovat.

Na letišti nás přivítalo tradiční ranní počasí a koncentrující se česko-slovenský tým. V tu dobu nebylo vůbec jasné, zda se náhodou v průběhu dopoledne nerozprší.

A o větru se v tu dobu některým mohlo jen zdát. Jura se snažil přečíst okolní meteorologickou situaci, aby náhodou nepřišel o body jen kvůli tomu, že si nás posadí na špatné místo. Nakonec svůj předchozí výsledek skutečně zlepšíl.

Pak se ale udělalo skutečné teplo, ale zároveň se zvedl celkem svižný vítr, který byl navíc slušně ovlivňován termikou.

Šaňovi to ale vrásky na čele nedělalo, neboť on má rád, když model cítí v ruce. Pro něj by bylo trestem absolutní bezvětří. Jako jediný z česko-slovenské finálové trojky započetl výsledek z tohoto třetího hola do celkového výsledku. Ale stačilo mu to jen na "bramborovou" medaily, jejichž sadu FAI zapomnělo organizátorům dodat.

Když letěl Igor, tak se už vítr držel na stabilních 6 metrech za sekundu a v nárazech šel až přes 7 metrů. Ale i když si tímto letem nepolepšíl, tak i přes toto počasí ukázal, že létat umí.

A jak to celé nakonec dopadlo? Národní družstva vyhráli Ukrajinci. Slováci braly nádherné druhé místo.  A třetí místo obsadili Rusové.

České barvy se zapsaly na pátém místě a to i zásluhou našeho juniora Michala, jehož výsledek se započetl do národního hodnocení místo našeho třetího seniora. Michal, poté co se nedostal do finále a mezi juniory skončil čtvrtý. sledoval zbytek soutěže a snažil se i pozorováním finálových letů získat co nejvíce zkušeností.

Na oficiální výsledky jsme si museli ještě počkat, až je potvrdí Jury. Pak už bylo jasné, že banketu se budou muset někteří z česko-slovenského týmu zúčastnit.

Některé z těchto cen totiž budou předávány právě jim.

Soutěž upoutaných akrobatů vyhrál a Mistrem Evropy se poprvé v životě stal Igor, kterému se povedlo zaletět Richarda Kornmeiera z Německa. Jura bral nakonec třetí místo.

Takto si pak vychutnával svou chvilku slávy celý slovenský akrobatický tým. Kdyby nedošlo k rozpadu bývalého Československa, tak by dnes na nejvyšším stupínku zaslouženě stála trojice Igor, Jura a Šaňo.

A takto vypadá medaile, kterou Jura veze domů. Nezbývá než mu popřát a doufat, že to ještě nějaký ten čas vydrží, než se podaří nastartovat nový český tým sestavený z pilotů mladší generace.

A tím končí můj první rozhodcovský maraton na takovéto mezinárodní úrovni, během kterého jsem viděl, a známkami ocenil víc jak dva a půl tisíce obratů.

2011 ECh C/L Czestochowa - 4. contest day

Pokud někdy budu pořádat nějakou podobnou soutěž, tak už vím, kde se dá ušetřit. Pořádné počasí se objedná pouze na finále. Dnes ráno se prostě rozpustila ranní mlha a pak už byla celý den jen slunečná pohoda s občasným stínem, který na zem posílaly tvořící se kumuly. A nebyl to žádný "Barandov", skutečně to pod nimi i nosilo. Termiku nad letištěm Rudniki kroužili nejen dravci, ale i místní aeroklubové větroně. Jen mě zaujlo, čím je tady tahají do vzduchu.

Co tedy napsat k dnešku? Dnes udělám změnu a místo psaní sem dám nějaké obrázky.

Kalibrční let pro nás dnes ráno letěl Alexandre Gauthier z Francie. To je ten mladší, co odchází. Ten druhý je taky Gautier, ale jmenuje se Philippe a je to jeho táta. Oba dva létali, ale do finále se nedostal ani jeden z nich. Mladší skončil 17. a starší 19.

V depu bylo před zahájením hrobové ticho.

Jako již tradičně, Igorovi přál los i tady. V prvním kole letěl hned druhý a ve druhém dokonce první. Na zítřek si pro změnu zamluvil poslední let. Tedy pokud nepočítám ještě dva lety juniorů, kteří půjdou na řadu po něm.

Při vlastních závodech už depo ožilo. Už bylo o čem diskutovat.

Šaňo si musel před startem vyzkoušet, zda zvolil správný filtr, aby se mu model neschovával ve slunci. To začalo pálit tak, že se rohož, která tvoří letový kruh, začala hrbit i bez aktivity krtka.

V polovině startovního pole jsme měli přestávku na kafe. Po ní si Jura dal svůj první finálový let.

Pak byl zasloužený oběd, který jsme dnes díky počasí nemuseli absolvovat uvnitř letištní restaurace.

Jen soutěžící měli v tu dobu zákaz vstupu pod slunečníky. Ty byly v době oběda vyhrzeny pro rozhodčí a navíc, určitě by se nás snažili nějak ovlivňovat. K úplatkům by se určitě nesnížili, ale nějaké ty offsetové programy (jak by to nazval Pawel Dziuba) by určitě byli schopni vymýšlet.

Po obědě následovala odpolední siesta. Prostě pohodová soutěž.

I rozhodčí si jí vychutnávali každý podle svého. Jen Igor musel v té době vykonávat práci dealera pro jyrryho, aby nemusel řešit problém, co s neprodanými stavebnicemi. Právě tam vzadu střelil hned dva kusy (červený a modrý) Richardu Kornmeierovi a zároveň s Joan řeší problém, jak zajistit výrobu dostatečně velké série indoor Gee Bee první jakosti a její dopravu do Austrálie.

A pro ty, kdo netuší, kdo je Richard, tak to je tento mladý muž, který je ještě dnes večer úřadujícím mistrem Evropy a který se tady snaží tento titul obhájit. Ale letos to nebude mít vůbec lehké. Jak to dopadne se však uvidí až zítra.

No a pokud zítra večer nebude na tomto blogu dostupné pokračování, tak to bude znamenat jediné. Závěr soutěže a banket se povedly a publikace pokračování se díky tomu opozdí.

2011 ECh C/L Czestochowa - 3. contest day

Tak mám za sebou třetí soutěžní den. Kvalifikační lety jsou hotovy. Za tři dny se mi před očima promítla stošestkrát sestava F2B o šestnácti bodovaných obratech. Celkem jsem tedy zatím udělil 1.696 známek, tedy včetně nul za vynechané obraty, u nichž nebylo co hodnotit. Ale těch zase tolik nebylo. Odhaduji, že jich mohlo být tak 30.

Po dnešku je tedy jasné, kdo si zaletí ještě 3 finálové lety. Pokud vím, tak z našich se do finále dostal jen Jura. Kamarádi ze Slovenska mají hned dvě želízka v ohni a to Šaňa a pana profesora Igora. Naši kluci se snažili ak to jen šlo, ale prostě se to nepovedlo. Na našem kruhu B dnes prostě neměl nikdo šanci složit reparát.

Ráno jsme přijeli na letiště zahalené hustou mlhou až na zem. Prvních 9 startů se letělo proti "bílé zdi", ve které se ztrácely i ony bílé orientační tabulky. I my, rozhodčí jsme měly velké problémy se čehokoliv chytat, aby bylo možné alespoň nějak ohodnotit, zda průsečík je tam, kde má být a zda se neposouvá, případně zda je druhý obrat letěn po stejné letové dráze. Soutěžícím to dělalo ještě větší potíže v tom, že neexistoval horizont. Ve střemhlavém letu se prostě proti modelu najednou a bez varování objevila zem. Téměř všichni z první devítky se alespoň jednou dostali hrubě pod vodorovnou letovou hladinu a pár z nich po letu možná potřebovalo vyměnit spodní prádlo. Naštěstí to nedonesl žádný z modelů. Však on bude Michal určitě vyprávět, jak se létá IFR bez přístrojů.

Při dopolední přestávce se rozpršelo. Sice to pomohlo rozpustit mlhu, ale pro změnu se rozfoukal nám už známý zrádný vítr. Sice se tolik netočil, že by změnil směr o víc jak 90°, jako minulé dny, zato si vybral směr, kdy mu stačilo se otočit o 15° a podmínky se rázem změnili k nerozeznání. Frekvenci změnu směru si nasadil asi na 3 minuty, takže se nenašel jediný šťastlivec, kterého by si nevychutnal.

V jednom jediném směru, přibližně z východu (asi ve směru pohledu na tomto obrázku), to byl klasický vítr s běžnými nárazy, ve kterém se dá zalétat celkem ucházející sestava. Ten však nikdy dlouho nevydržel.

Jakmile se otočil směrem od severu, tak foukal přes takový nevýrazný zalesněný kopeček, kdy vlastní tvar kopce způsobil rozdělení větru do dvou proudů. Horní byl stále silný nárazový vítr a dolní díky hraně lesa se měnil na turbulentní spodní vrstvu o výšce mezi deseti až patnácti metrů.

Turbulentní vrstva si pohrávala s obraty, které se létají dole a ta horní se postarala o obraty nad hlavou, přičemž, každý z těchto proudů měl většinou i rozdílný směr, kterým na kruh doputoval. Takže například v klasickém souvratu model do 45° stoupal nádherně rovně vzhůru a pak ho to buď odhodilo úplně mimo osy, když soutěžící nezareagoval, nebo dál pokračoval přibližně ve správném směru, ale s nutnou korekcí. Ale většin nárazů byla tak ostrá, že provést příslušnou korekci relativně včas myslím nikdo nestihl. Vždy si to s sebou vzalo nějakou tu odchylku od definované dráhy letu, i když to byl "pan pilot". I úřadující mistr světa a Evropy si vyzkoušel gymnastické cvičení, kdy musel honit model při osmě nad hlavou z zády v úhlu téměř 30° od země. Já bych se z té jeho pozice už určitě nenarovnal. Nejhůř si to ale asi vychutnalo Zbyňka. Ten měl místo větru vzduch v mixéru po celý let a ani při přistání mu to nedalo pokoj. Shodilo u to model z metru a půl dolů během čtvrt kola, i když měl rychlost, že by normálně naklouzal víc jak jedno kolo. Tahal za lanka, natahoval model, ale ten i s úhlem náběhu přes 15° šel postupně k zemi, jako by mu někdo najednou naložil na hřbet bednu s nářadím.

Jinak celý den bylo zataženo. Slunce vyšlo až po skončení soutěžních letů, když jsme odjížděli na večeři.

A abych tady nepsal jen pro čisté příznivce upoutaného leteckého modelářství, tak jsem pořídil i dvě dokumentační fotografie.

Na první jsou zachyceny hangáry letiště Rudniki, na kterém se koná soutěž upoutaných akrobatů. Toto letiště provozuje Aeroklub Częstochowski, který je zároveň pořadatelem tohoto mistrovství Evropy, a jehož nedílnou součástí jsou i modeláři, jak je ve světě běžným zvykem.

Druhý obrázek pak zachycuje aeroklubové zázemí včetně tradiční letecké restaurace, která nám poskytuje útočiště během polední pauzy a to včetně chutných a vydatných obědů. Soutěžícím je restaurace otevřena celý den, ale my, rozhodčí, se tam nemáme možnost jindy dostat. Dopolední a odpolední přestávka vychází tak na 15 minut a to je lepší rychlá káva nebo čaj v rozhodcovském stanu.

Co nás ještě čeká? Zítra první dvě kola finálových letů. Kalibrační let bude tentokrát až v 8:45, abychom se na to stihli lépe vyspat, nasnídat a po ránu i rozkoukat. Vlastní první finálové kolo pak startuje o čtvrt hodiny déle. Odpoledne po obědě bude následovat druhé finálové kolo. Třetí finálové kolo se poletí v pátek dopoledne ve stejném čase jako první zítra. Prý to máme jako dárek od pořadatelů, protože takto stihneme finálové lety F2C i F2D. Zatím jsme totiž neměli šanci vidět cokoliv z dalších třech soutěžních kategorií. A jelikož finále letí prvních patnáct z kvalifikace a první tři junioři, tak každé finálové kolo představuje dalších 17 soutěžních letů, které je třeba obodovat. Ne, nespletl jsem se. Je to skutečně 17, protože "zatím první" z juniorů se dostal zároveň do první patnáctky celkového pořadí, takže jemu se jeden let bude započítávat do dvou finále najednou.

2011 ECh C/L Czestochowa - 2. contest day

Dnes začnu reakcí na včerejší článek, kdy jsem dostal dotaz, jaký že je vlastně ten "plastic surface"?

Celý povrch je seskládán z takovýchto malých čtverečků jakési plastové rohožky, kterou z vrchu dolů protéká voda když prší a zespoda nahoru prolézají mravenci, když vyleze sluníčko.

Problémem jsou linie spojů, které nedrží rovinu a kopírují podkladový terén. Nerovnosti se lokálně zvětšují i při nepatrném zatížení, obzvlášť pokud je pod spojem proláklina delší jak strana čtverečku. Doporučuji fotografii rozklepnout, pak je to krásně vidět.

A pokud vás na této fotografii zaujala ta postava s helmou pro "paragána" kameramana, tak to je Pawel Dziuba, který se nechal přemluvit k tomu, že natočí nějaké netradiční záběry z pohledu pilota

a zároveň i pomocí malé kamerky umístěné na modelu bude natáčet sám sebe a nejspíš i široké okolí. Výsledek jeho snažení se nakonec objevil volně dostupný na portálu YouTube. Jinak mám informace, že o mistrovství a jeho průběhu informuje i hlavní polský televizní kanál. Tím bych ukončil obrázkovou část článku a pustil bych se do toho, co se dnes dělo zajímavého z mého pohledu.

Pokud pravidelný čtenář očekává nějaké tradiční zmatky, tak jej zklamu. Dnes se povedla načasovat jak snídaně tak i oběd. Dokonce ani v době soutěžních letů nepršelo. Déšť, i přes trvalý odpor hodinové předpovědi počasí, počkal až skončíme. Asi za to dostal nulu, ale od nás to měl za deset. Dokonce jsme viděli i sluníčko. Sice jen pár hodin, ale už víme, že dosvítí až do Polska.

Ale všechno nebylo úplně ideální. Něco jsem záměrně neuvedl. Byl to vítr. Dnes předváděl, co dovede. Předvedl již dříve popsaný střih, pár soutěžících si vyzkoušelo kvalitní poryv o rychlosti odhaduji tak 8 metrů za vteřinu, ale dvěma soutěžícím to skutečně ukázal. Bohužel, jedním z nich byl Petr, kterému se otočil tak nešťastně, že i když se můžeme posunout po obvodu o 1/8 kruhu, tak jsme na obraty moc dobře neviděli, což se určitě projevilo i na známkách.

Jsem poprvé na soutěži, kde jsou kruhy vybaveny pravidly doporučenými orientačními tabulkami,

(psal jsem, že už nebudou obrázky, ale bez tohohle by to nebylo dál ono)

což jsou jsou takové bílé čtverce okolo kruhů. Mají rozměr 60x60cm, jejich střed je umístěn pomocí nivelačního přístroje do výšky 1,5m nad střed kruhu. Kolem dokola jich je 8 a dělí jej tak na "pizzu" o osmi porcích s vrcholovým úhlem ve středu kruhu 45°.

Díky tomu jsem sám poprvé zjistil, jak se na velikost obratů mám dívat. Prostě klasický i čtvercový přemet se má svými okraji vejít přesně mezi tyto značky, a pokud bude kulatý nebo správně vysoký (čtvercový se napsat nedá, protože jde o geometrii na kouli), pak je tvar obratu bez chyby.

No a jejich výškové umístění  a velikost slouží k přesnému bodování spodků obratů. Ty mají být 1,5m±30cm. Přitom odchylka od ideálu pohybující se v této toleranci se bere jako malá chyba. Pokud je to nad, ale ne více jak jakoby další čtverec nad nebo pod, pak je to stření chyba. Vše mimo pak je velká chyba. Přitom se ještě sleduje jejich počet a podle toho kolik a jakých chyb se podaří rozhodčímu zachytit se nakonec "vypočítává" výsledná známka. Malé chyby (pokud jich není skutečně mnoho) znamenají známku sníženou v rozmezí do jednoho bodu podle jejich počtu. Střední chyby pak od jednoho do dvou o půl bodu. No a velké chyby se musí sankcionovat srážkou ještě větší.

Navíc v některých obratech přicházejí v úvahu i jejich kombinace, případně výkladová pravidla, podle kterých se posunutí jedné figury může projevit tak, že to způsobí permanentní chybu v dalších figurách. Jako příklad může sloužit čtyřlístek. Podle umístění levého okraje prvního přemetu se stanovuje svislá referenční čára pro celý zbytek obratu. Když pak soutěžící neudělá mezi prvním a druhým přemetem dostatečně dlouhou vodorovnou část, Druhým přemetem stříhá tuto referenční čáru, místo toho aby se jí jen dotknul a svisle po ní vystoupal ke třetímu přemetu. Tím, že dodrží svislé stoupání ale zahajuje třetí přemet tak, že opět stříhá referenční čáru. A pokud udělá čtvrtý přemet tak, aby se dotknul druhého a stoupal do souvratu po stejné svislici jako již letěl, pak je ale opět posunut od referenční svislice. Takže v jednom obratu se udělá jedna chyba na začátku a pak už není cesty zpět. Buď bude zbytek mimo referenční čáru, nebo se to musí projevit jinými chybami korigujícími tu první.

Bohužel jsem nebyl sám, kdo to tady na soutěži zjistil. Jelikož jsem měl tu čest dnes hodnotit i Zbyňkův let, tak jsem přišel na to, že má všechny obraty tak velké, že se pohybuje v pásmu velkých chyb, čímž rapidně ztrácí. Doma na našich soutěžích, kde tyto orientační pomůcky nemáme, jsem na to nepřišel, ale tady to bylo jasně vidět, což se odrazilo i na bodech. Jinak žádné jiné velké a ani střední chyby neudělal. Bodovou ztrátu mu zajistila skutečně jen velikost obratů. Jak to zjistil, vyrazil přeladit eroplán, aby byl schopen zalétat obraty menší. Pokud se mu to povedlo, tak má v druhém letu šanci získat více bodů, pokud tím zmenšením nevygeneruje jiné chyby způsobené změnou rytmu.

A jelikož se na nás dnes přijeli podívat české modelářské legendy Miloš Obrovský a Jiří Pavlíček, tak jsme o pauze domluvili, že těch osm orientačních tabulí vyrobíme a umístíme je na našem akrobatickém kruhu v Hradci Králové, ať je možnost na něm pořádně trénovat na takovéhle velké soutěže a nejen na ně.

Pokud jde o rozvrh na další dny, tak zítra budou probíhat zbývající kvalifikační lety. I když jsou zveřejněny výsledky jen po prvních dvou letech, tak někteří soutěžící už mají za sebou i třetí let. A na čtvrtek je naplánováno první a druhé finálové kolo a třetí se poletí v pátek ráno, aby se stihly spočítat a včas vyvěsit výsledky, vyřešit případné protesty proti nim a závěrečný ceremoniál s banketem již nebyl nijak narušen.

2011 ECh C/L Czestochowa - 1. contest day

Tak dnes to konečně začalo. A opět se projevil zdejší folklor nečekaných drobných zmatků. Cesta z hotelu na letiště Rudniki trvá asi 15 minut. Soutěž měla začít kalibrovacím letem pro rozhodčí v 8:00. A snídaně měla být tedy už v 7:00. Místo ní jsme našli zavřené dveře od jídelny a recepční, která pouze konstatovala, že kuchařka přišla pozdě a nemá ještě snídani připravenou. Takže jsme čekali jak to dopadne. Otevřela skoro o čtvrt hodiny později a teprve poté šla dělat míchaná vajíčka. Kalibrační let se tedy o něco posunul, ale vlastní soutěžní lety to téměř nepostihlo.

Jen počasí nám hned po ránu dávalo vědět, kdo bude dnes na letišti pánem, tedy kdo bude rozdávat karty závodníkům. K tomu se pak přidal onen "plastic surface", který byl položen na letištní trávník jako povrch soutěžních kruhů. Ten také párkrát během dne ukázal své zuby.

Během dopoledne se objevil déšť, který to ještě potvrdil spolu s celkem svižným větrem. Byť letiště vypadá jako ideální plocha pro upoutané modely, protože jde celkem o otevřenou plochu, vyskytoval se ve výšce asi 15m nad zemí střih větru v úhlu dobrých 30°, který model uprostřed obratu dokázal posunout i o víc jak metr stranou.

Na první přestávku jsme se všichni strašně těšili, protože nám pořadatel slíbil horké kafe. Ale i to mělo, tady snad tradičně, zpoždění. Horkou vodu totiž musejí do stanu pro pořadatele nosit v termoskách z asi 200m vzdálené letištní restaurace. No a na vodu jsme čekali opět asi čtvrt hodiny. Myslím ale, že všichni jsme tentokrát za to zpoždění byli vděčni, neboť ve stanu bylo mnohem lépe než venku.

Polední pauza rozhodla o mnohém. Dopolední lety svých skupin jsme ukončili shodně na obou kruzích asi okolo poledne. Odpolední lety dalších skupin měli začít až za hodinu a půl. Organizátor nám nachystal oběd v letištní restauraci, takže jsme se tam vydali něco pojíst. A skutečně, téměř za okamžik jsme měli všichni na stole horkou polévku něco na způsob italské minestone. Tím něco fungujícího ale opět přestalo fungovat. Na druhý chod jsme čekali více jak hodinu. Prý byl problém v bramborách. Jaký se nám však nepodařilo zjistit.

Odpolední lety tedy začaly skoro s půlhodinovým zpožděním. Během nuceně prodlouženého oběda se ale počasí umoudřilo a nejprve vypnulo vodu a postupně ubíralo i na otáčkách ventilátoru, který generoval turbulence tak, že Igor měl téměř ideální počasí. Solidní viditelnost, téměř bezvětří, a slunce schované za mrakem. A aby si to skutečně užil, tak si vlastní činností vylepšil skóre hned na začátku nulou za start, kdy zapomněl zvednout ruku či alespoň jakkoliv jinak ohlásit začátek měřeného letového času. Inu i tak se k tomu dá "mistrovsky" přistoupit, tedy být solidární s těmi, co takové podmínky neměli.

2011 ECh C/L Czestochowa - processing day

Včera jsem šťastně dojel z Hradce Králové do Czestochowe, dějiště mistrovství Evropy upoutaných modelů. Krom toho, že jsem se ubytoval a začal navazovat mezinárodní vztahy, se vlastně nic nestalo a tak sobotu odbývám touto úvodní poznámkou.

Jak jsem se sem vlastně dostal a co tady budu dělat? Pokud čtenář očekává, že budu bojovat o nějaké tituly, tak to se plete. Tady se odehraje můj křest rozhodčího upoutaných akrobatů na skutečně mistrovské úrovni. Doposud jsem měl tu čest udělovat známky maximálně na soutěžích zařazených do seriálu Světového poháru.

Takže dnešek byl můj první pracovní den. Ráno v 7:45 jsem naložil do auta do včera pro mě dva neznámé pasažéry - Serge z Francie a Franze z Rakouska a vyrazili jsme z hotelu na stadion, kde od osmé probíhala přejímka modelů. Ta byla časově rozdělena do 45-ti minutových oken vždy po třech státech. Český tým se dostal do druhého okna a slovenský pro změnu do předposledního (podle FAI abecedy).

Kluci byli připraveni dobře, takže to celkem šlo od ruky.

Šéf týmu to měl plně pod kontrolou. Tedy abych mu zase tak nefandil, ...

... nejvíc pod kontrolou to měla samozřejmě "Jury", takže Jura byl až druhý. Ještě že v tu dobu byla "Jury" zastoupena českými barvami.

A jelikož den začal sluníčkem, a v tuhle dopolední hodinu ještě nějaké bylo, tak mě kluci využili k pořízení skupinové fotky.

Občas jsem si dovolil nakouknout na přejímku i do sousedních řad, ...

... kde Marián bravurně zvládal nápor rychlostkářů.

O něco více se zapotili díky laboratorní technice při přejímce týmových modelů. Vyplachovali skutečně každý model a měřili pipetou obsah jeho nádrže včetně palivové soustavy, aby náhodou někdo s sebou nevozil kapku paliva navíc. Pro nezasvěcené, nádrž s palivovou soustavou nesmí mít víc jak 7 kubických centimetrů, a na tohle malé množství musí model zvládnout uletět 34 kol (3.400m) kalupem okolo 200km/h, jinak by se díky nutnému dalšímu pitstopu fakticky vyřadil z dalších bojů.

Největší honičku ale měli kombatáři. Soutěžící jim k přejímce nosili plná zavazadla svého sportovního náčiní. Ale ostřílená skupina, v níž je již pravidelně i Palo si s tím hravě poradila.
A nepočítám-li Katju, která jko pravidelně reprezentuje Německo v rychlostkách, ...

... tak jsou kombati jedinou kategorií, kde se vyskytují mezi soutěžícími i ženy a občas i dívky.

A aby tato soutěž měla nějaké své specifikum, kterým bude asi organizování zmatků, kdy toto zahájila dvojím stěhováním části soutěže na letiště Rudniki (nejdřív tam měly létat kombaty, ale ve čtvrtek večer se rozhodnulo a v pátek realizovalo stěhování kruhů pro akrobaty do této od stadionu odloučené destinace), tak se podobně dnes připravovalo slavnostní zahájení. Nejprve mělo být na stadionu. Pak asi hodinu před zahájením začalo pršet, tak se narychlo vyklízel stan, kde se dělala přejímka modelů, že se to uspořádá v něm.

Ale jelikož po půl hodině pršet přestalo, tak se nakonec zahájení konalo na stadionu. Takhle to totiž bylo i s muzikou a mažoretkama (spíš roztleskávačkama, protože místo těch hůlek měly tkové ty chlupy v rukou).

Jenže se začátkem ceremoniálu začal kvalitní vydatný déšť, který donutil organizátory ceremoniál zkrátit, což někteří vyhodnotili jako pozitivní. Negativní však je, že déšť si to od té doby nerozmyslel a podle předpovědí v tom hodlá ještě nějakou tu dobu pokračovat.

A aby bylo folkloru učiněno za dost, tak jsme (my rozhodčí) původně měli být odváženi na letiště Rudniki a zpět mikrobusem, ale nakonec to dopadlo tak, že Stefan a já, když máme auta, budeme dělat taxikáře každý své skupině. Takže od zítřka se mnou budou nejen bodovat, ale i jako pasažéři jezdit Serge z Francie a Joan z Austrálie (která je neuvěřitelně "ukecaná").

ps: Pokud to náhodou bude číst "jyrry", tak kufr auta už mám prázdný. Ale jestli ten obsah dokáže Igor nějak transformovat na stejnou hodnotu s menším objemem nedokážu odhadnout.