Očima rozhodčího F2B - dva roky poté

Je to už 2 roky, co jsem "zabalil" své aktivní působení v leteckém modelářství. A je to zároveň 2 dny, co jsem měl možnost si vyzkoušet, co za tu dobu člověk zapomene.
Nezapomněl jsem setavu, ta mi problémy nedělá. Nezapomněl jsem definice obratů. Ale zjistil jsem, že jsem přišel o schopnost vidět najednou vše, co je potřeba vyhodnotit, aby rozhodčí přiznal správnou známku za obrat. Když jsem se soustředil třeba na rádiusy, hladiny a odchylky od nich, tak už mi unikal celkový pohled na umístění, tvar a průsečíky obratů. Prostě jsem ztratil schopnost vnímat makro i mikro parametry zároveň.
Co z toho vyplývá?
Že rozhodčí, co se objeví na letišti jen párkrát do roka na soutěži, to musí jednoznačně hodnotit jen a pouze v subjektivních kategoriích "líbí se" nebo "nelíbí se" nebo jde jen po některých charakteristikách, na které je schopen se soustředit. A takový rozhodčí je k čemu? Takový rozhodčí je leda "ku hovínku". To už je snad lepší, když by si pořadí prvních tří volili soutěžíví sami mezi sebou.
A tento fakt také vysvětluje situace, kdy se sami rozhodčí pozastavují nad pořadím, které vypočítal pořadatel z jejich známek. A že těch soutěží, kdy rozhodčí konstatují, že soutěž měl podle jejich názoru vyhrát někdo jiný není až tak málo. Chyba ale není v pravidlech, či koeficinetech, chyba je právě v rozhodčích, kteří nejsopu schopni vidět všechyn hodnocené parametry najednou, vyhodnotit je a zaznamenat podle nich adekvátní známku za obrat. Pak to vede k tomu, že když "nevím, tak dám 7,2-7,8 bodů", že?
Zlaté krasobruslení ;-)

S chladnou hlavou

Je tomu asi tak 9 měsíců, kdy jsem udělal jedno ze zásadních životních rozhodnutí - ukončil jsem své více jak třicetileté působení v řadách organizovaných leteckých modelářů. Tehdy jsem byl plný emocí a tak jsem reálné důvody nesděloval, co kdyby mě to časem přešlo.
Čas plynul, emoce opadly, ale důvody zůstávají. To znamená, že moje rozhodnutí nebylo ukvapené. Ono nebylo až tak náhlé, bublalo to ve mě pěkných pár měsíců. Prvotní příčinou totiž bylo Mistrovství Světa upoutaných modelů letadel v Bulharsku.
To, že se to pořadateli nepovedlo zorganizovat a přesto mistrovství nějak proběhlo, jsem ještě tak nějak vstřebal. Očekával jsem však příslušnou reakci v závěrečné zprávě na jednání CIAM FAI, která by byla jasnou výstrahou pro další pořadatele, čeho se mají vyvarovat.
Bohužel, zpráva se tvoří také zpětně po nějakém čase (emoce autora zprávy také již evidentně opadly) a tak jsem v ní místo varování našel konstatování, jak to bylo všechno fajn a jak některé "drobné přešlapy" jsou vlastně dobré a že by je chtělo implementovat jako stabilní folklórní vložku do každého obdobného podniku pořádaného příště.
První příště proběhlo v létě 2013 v Maďarsku ve formátu Mistrovství Evropy a podle zpráv, které mám k dispozici se tak skutečně i stalo - pořadatel implementoval nově nastavený standard. Takže v tuto chvíli mohu jen konstatovat, že na takovém příště se teď ani v blízké budoucnosti skutečně nehodlám podílet.

Proč jsem pověsil modelařinu na hřebík?

No přece proto, že už mě to přestalo "bavit". A není žádný rozumný důvod dělat ve svém volnu něco, co nepřináší žádnou zábavu a relax, obzvlášť pokud do toho je potřeba ještě strkat peníze.